15 faktů, které by jste měli vědět o tučňácích

1.  Na světě existuje 18 druhů tučňáků. Z toho 13 druhů díky člověku,přírodě a přirozeným predátorům postupně vymírá
2. Tučňáci se vyskytují pouze na Jižní Polokouli. Přestože si většina lidí tučňáky spojuje pouze s Antarktidou, jsou mnohem více rozšířeni. Populace tučňáků lze najít v Jižní Americe, Jižní Africe, Austrálii a na Novém Zélandu.
3. Nejseverněji žijícím druhem tučňáka je tučňák galapážský.
4. Tučňáci ztratili schopnost létat již před milióny let, ale jejich ploutvím podobná křídla z nich činí vynikající plavce. Tučňáci jsou nejrychleji plavci a nejlepší potápěči z říše ptáků.
5. Zadní černá a přední bílá strana těla slouží tučňákům jako vynikající kamufláž před predátory pod vodou (zespodu není bílá strana proti hladině poznat) a zároveň jako topení (černá strana zachycuje sluneční paprsky)
6. Tučňáci jsou masožravci, jako potrava jim slouží množství druhů mořských živočichů. Podle druhu se tučňáci živí rozmanitým jídelníčkem mořských tvorů, od ryb, přes chobotnice a jiné měkkýše, krill až po korýše.
7. Při plavání, vyskakují tučňáci nad vodu a provádějí takzvané "houpání", to nečeří jejich peří malými bublinkami, které snižují tření. To tučňákům umožňuje plavat rychlostí přes 30 km/h.
8. Oči tučňákům slouží ve vodě mnohem lépe než nad hladinou. Pod vodou mají neuvěřitelně bystrý zrak i ve špinavé vodě. Nad hladinou jsou na druhou stranu tučňáci značně krátkozrací.
9. Tučňák císařský je největší ze všech druhů tučňáků. dosahuje váhy až 45 kg. Nejmenším druhem tučňáka je tučňák nejmenší, dosahující váhy jen 1,6 kilogramů
10. Nejvzácnějším druhem tučňáka je tučňák žlutooký jehož populace se odhaduje jen na 5 000 jedinců
11. Tučňáci jsou ptáci velmi společenští jejich hnízdící kolonie nezřídka čítají desetitisíce hnízd.
12. Tučňák císařský a královský si nestaví hnízda, namísto toho si snesené vejce převalí na nohy a přikryje jej kožnatým vakem umístěným na spodní straně břicha.
13. Samec tučňáka císařského se o vejce stará po dobu až 65 dní bez toho aby cokoliv snědl. celou tuto dobu žijí pouze ze svých tukových rezerv. Během sezení na vejcích ztratí samec tučňáka císařského až polovinu své tělesné váhy.
14. Tučňáci se podle druhu dožívají 15-20 let. Během života stráví 75% doby na moři.
15. Tučňáci mají mnoho přirozených predátorů. Podle místa jejich pohybu jsou to leopardi, tuleni, kosatky, hadi, žraloci a lišky. Nepřirozenými nebezpečími pro tučňáky jsou následky lidské činnosti, olejové skvrny, globální oteplování apod.

Stejná práva pro všechny

   Tato zpráva je sice již více než dva roky stará, přesto mi přišlo správné jí sem umístit. Předem upozorňuji, nejedná se o žádnou provokaci, ale pouhé konstatování, že i takhle to ve zvířecím světě chodí.
   V prosinci roku 2008 proběhla po celém světě zpráva, která rozvířila debaty na téma práv zvířat a hlavně práv gayů a lesbiček. Událost se stala v Polar Landu v Severočínském Harbinu. Párek tučňáků gayů, se stal středem pozornosti poté, co byl vyloučen z komunity ostatních tučňáků, za to že se pokoušel systematicky ukrást vejce patřící jiným párů. Na protest proti tomuto vyloučení se zvedla vlna kritiky od ochránců zvířat a návštěvníků, kteří po vedení Polar Landu požadovali aby dal párů gay tučňáků možnost postarat se o vejce. Vedení Polar Landu nakonec svolilo a dalo unikátnímu páru na starost dvojici vajec snesených nezkušenou "prvorodičkou" u které byla šance na úspěšné vysezení vajec malá. Jeden z ošetřovatelů prohlásil: Je to velmi odvážné a pokud to bude fungovat dobře, zařídíme aby se stali skutečnými rodiči, pomocí umělého oplodnění.'

Separovaný párek tučňáckých přítelů

   K potěšení všech zúčastněných se tomuto odvážnému páru podařilo nejen úspěšně vysedět vejce, ze kterého se vylíhla mladá tučňáčka, ale stali ukázkovými rodiči.

 

Pravý nebo plyšový

Nezáviď

Láska mezi tučňáky

Ach ta láska

Touha létat

No není k sežrání ?

Plyšový páreček tučňáků

Santův pomocníček

Zákáz vstupu

Tučňáci v ZOO Praha

   Po povodních roku 2002, byla provedena kompletní rekonstrukce pavilonu tučňáků. Díky této nutné rekonstrukci, byla možnost provést mnohé inovace a změny. Celý výběh i vnitří prostory jsou vybudovány podle předlohy přirozeného prostředí, kde tučňáci žijí. Hnízdiště byla vybudováná v podobě jakou lze spatřit ve volné přírodě.
   Celková plocha výběhu pro tučňáky humboldtovy je 560 m2, z toho 394m2 tvoří souš, sestavená z oblázkové pláže, travnatých porostů a skal. dva bazény které jsou součástí pavilonu od 30 cm do 150 cm. Návštěvníci pavilonu mohou tučňáky pozorovat přes 3cm tlusté bezpečnostní sklo.
   

Chov tučňáků v ZOO

Chov tučňáků v zoologických zahradách není vůbec jednoduché, tučňáci jsou zvířata velmi náchylná na různé plísňové choroby.
   Jaké důležité zásady musí každá zoologická zahrada splňovat, pokud chce chovat tato překrásná zvířata?

• Výběh - Výběh pro tučňáky musí být pravidelně čištěn, protože jak už jsem psal, jsou tučňáci velmi náchylní na různé plísňové choroby.
• Voda - Voda, ve které si tučňáci užívají své každodenní radovánky, musí být zbavena všech chemických složek, které by mohli tučňáky ohrozit. Proto se pro chov tučňáků využívá vody pramenitě čisté, bez chlóru, po kterém by mohli tučňáci případně oslepnout.
• Vzduch - Ovzduší v našich zeměpisných šířkách není pro chov tučňáků příliš vhodné a proto se tučňákům podávají tablety a inhalační prostředky, které jim umožňují bez problém fungovat v našich podmínkách. Bez všech těchto medicínských zásahů, by nebylo možné tučňáky v zoologických zahradách chovat, kvůli velkému nebezpečí plicních chorob.
• Potrava - Sladkovodní ryby, jsou pro tučňáky nevhodnou potravou, proto se musí dovážet ryby mořské, stejné jako loví jejich bratři ve volné přírodě. Nejvhodnější by bylo aby si tučňáci mohli ryby sami ve svém výběhu nalovit, to je ale těžko proveditelné a ryby se dovážejí většinou mražené a prot se musí obohacovat různými vitamíny.

Jaký otec, takový syn

Až budu veliký, budu jako tatínek.

Jak se venčí tučňáci.

Synchronizovaní tučňáci

Tak s touhle sestavou příští soutěž talentů asi nevyhrajete kluci.

Breakující tučňák

Tak si nejsem jistý co z toho bude. Jedna možnost je že tučňáček prostě spadne. Podle mně jde tučňák prostě do breaku

Breakující tučňák

Tučňák císařský

Tučňáci císařští

   Tučňák císařský je největším ze všech tučňáků. dosahuje výšky až 122 cm a váhy 25-45 kilogramů. Hlavu a hřbet mají černou, okolí uší žluté a břicho bílé. Jídelníček tučňáka císařského se skládá převážné z ryb, ale vyjímkou nejsou ani korýši, hlavonožci a kril.
    Díky hemoglobinu, který dokáže vázat neuvěřitelné množství kyslíku, má možnost lovit pod vodou až 20 minut a potopit se přitom do hloubky téměř 550 metrů. Jako všechny druhy tučňáků je i tučňák císařský vodním ptákem , nedokáže létat, ale křídla mu nahrazují ploutve.

Mládě tučňáka císařského

   Hnízdiště tučňáka císařského se nachází pouze na Antakrtidě, kde se páří během antarktické zimy. Teploty v tomto období dosahují až -40 stupňů a vítr tychlosti kolem 150 km/h. Tučňák císařský se dokázal na kruté podmínky antarktické zimy výborně adaptovat. Peří pokrývající tělo dokáže odizolovat 80-90% nepříznívých teplot a se zbytkem tučňáku císařskému pomáhá vrstva škáry tlustá až 3 cm.
   Podle hodnocení IUCN patří mezi málo dotčené druhy (Stupeň ohrožení LC), celková populace se odhaduje na 400 000 až 500 000 jedinců.

Výskyt tučňáka císařského

 

Tučňák magellanský

Tučňák megellanský

   Tučňák magellanský dorůstá výšky 60-70 cm a dosahuje váhy 3-5 kilogramů. Samci jsou znatelně větší než samice. Poznávacím znamením jsou dva černé pruhy přes prsa a krk. Dožívá se až 25 let. Jídelníček tučňáka magellenského se skládí z ryb, korýšů, měkkýšů a hlavonožců.
   Hnízdiště tučnáka magellanského se nacházejí na pobřeží na jihu Chile, Patagonii, Ohňové zemi, na ostrovech Juana Fernandéze, Falklandech a na pobřeži Agentiny a Uruguaye. Největší kolonie se nachází na poloostrově Punta Tombo v Argentině.

Výskyt tučňáka megellanského

   Hnízdí v norách asi půl metru pod zemí. Samice snáší obvykle dvě vejce a v sezení na vejcích se oba rodiče střídají. Inkubační doba je asi 44 dní a po vylíhnutí je mládě slepá a porostlé prachovým peřím.
    Počet párů tučňáka magellenského je odhadován na 1 300 000. Podle IUCN je řazen mezi téměř ohrožené druhy (Stupeň ohrožení NT).

Tučňák Humboldtův

Tučňák Humboldtův

Tučňák Humboldtův dorůstá výšky 70 cm a dosahuje váhy 4-6 kg. Poznávacím znamením je bílý pruh na hlavě a růžový kořen zobáku. Hnízdí v podzemních doupatech na západním pobřeží Chile a Peru. Loví v na ryby bohatém Humboltově proudu a živí se především sardelemi a sardinkami.

Výskyt tučňáka Humboldtova

   Samice snáší 2 vyjímečně jedno vejce. Na pěči o vejce se rodiče střídají. Tučňák Humboldtův byl pojmenován po přírodovědci Alexendru von Humboldtovy.
   Podle IUCN je tučňák humboldtoův řazen mezi ranitelné druhy (Stupeň ohrožení VU)

Tučňák galapážský

   Tučňák galapážský dorůstá výšky 45-55 cm a dosahuje váhy 2,5-3 kg. Samice je znatelně menší. Poznávacím znamením jsou černé tváře a bílý pásek vedoucí od oka k hrdlu. potravou je pro tučňáka galapážského bohatá zásoba mořských ryb, měkkýšů a hlavonožců. Samice snáší 1-2 vejce a o pěči o ně se rodiče střídají. Mláďata se líhnou po přibližně 40 dnech, celá porostlá prachovým peřím.

Tučňák galapážský

   Hnízdiště tučňáka galapážského se nacházejí pouze na Galapážských ostrovech. Největší kolonie se nachází na ostrovech Isabela a Ferninanda a menší kolonie se nacházejí na ostrovech Floreana,Santa Cruz, Bartolomé a San Salvador
   Podle IUCN je tučňák galapážský zařazen mezi ohrožené druhy (Stupeň ohrožení EN), podle posledního sčítání z roku 2004 žije pouze jen 1500 jedinců tohoto druhů.

Výskyt tučňáka galapážského

Tučňák brýlový

Tučňák brýlový

   Tučňák brýlový dorůstá výšky 65-70 cm a dosahuje váhy 2,9-3,2 kg. Poznávacím znamením je nápadný bílý pás kolem oka, hrdla a obou tváří a černý pás přes prsa. Jídelníček tučňáka brýlového, někdy také přezdíváného ručňák brýlatý se skládá z malých mořských ryb, měkkýšů, korýšů a hlavonožců.
   Tučňák brýlatý byl prvním pro Evropany známým druhem tučňáka, protože má svoje hnízdiště na březích Jižní Afriky poblíž ostrovů Bird Island a Algoa Bay v Jihoafrické republice a ostrova Hollamsbird Island.

Výskyt tučňáka brýlového

   Podle IUCN se tučňák brýlový řadí mezi zranitelné druhy (Stupeň ohrožení VU).

Tučňák uzdičkový

Rodinka tučňáka uzdičkového

Tučňák uzdičkový dosahuje výšky až 68 cm a dosahuje váhy kolem 4,5 kg. Poznávacím znakem je uzký černý pruh tahnoucí se od temene pod zobák a zpět, připomínající uzdičku, odtud jeho jméno. Tučňák uzdičkový se živí rybami a drobnými mořskými bezobratlími živočichy.

Výskyt tučňáka uzdičkového

   Hnízdištěm tučňáka uzdičkového je Jižní Georgia, Antarktidě, Jižních Orknerských, Shetlandských a Sandwichových ostrovech, dále na Bouvetově ostrově, Ballenyských ostrovech a na ostrově Petra I. Hnízda si staví z kamení do tvaru kruhu. Samička snáší 2 vejce, na jejichž vysezení a zahřívání se oba rodiče střídají přibližně po 5 až 10 dnech. Inkubační doba vejec je 35 dní a mláďata se líhnou sšedým prachovým peřím. Po 20-30 dnech se mladí tučňáci začínají sdružovat do školek a kolem 50.-60. dne života mění prachové peří za peří klasické a vydávají se na lov samy.
   Podle IUCN je zařazen do kategorie málo dotčených druhů (Stupeň ohrožení LC).

Tučňák oslí

Rodinka tučňáka oslího

   Tučňák oslí dorůstá výšky 80 cm a dosahuje váhy 6-8 kg. Dožívá se v průměru 20 let, přičemž je jeho populace celosvětově odhadována na 320 000 párů. Tučňák oslí se živí převážně malými rybami, dále na jeho jídelníček patří hlavonožci, korýši a krill.
   Tučňák oslí je šedobíle zbarvený, má černá záda, bíle břicho a nápadně oranžový zobák. Jméno dostal podle svého do velikých dálek znějícího hlasu, který zní jako oslí hýkání.

Tučňáci oslí

   Samička tučňáka oslího klade 2 vejce, které se po 35 dnech společně líhnou a po vylíhnutí jsou mláďata porostlá kouřově šedým nebo stříbřitým prachovým peřím. v pěči o své potomky se oba rodiče svědomitě střídají. Po dosažení 4 týdnů věku se mladí tučňáci sloní shromažďují do školek, kde je hlídají ten rok nehnízdící členové komunity. Ve věku 9 týdnů už jsou mladí tučňáci schopni vyrazit lovit na vlastní pěst.

Výskyt tučňáka oslího

   Tučňák oslí je zároveň nejrychlejším ptákem ve vodě, dokáže na krátkou vzdálenost plavat rychlostí až přes 27 km/h. Hnízdiště tučňáka oslího se nacházení kolem jižního polárního kruhu, na ostrovech Kerguelenech, Malvínech a Grahamských ostrovech.

Tučňák kroužkový

Tučňák kroužkový

   Tučňák kroužkový dorůstá výšky kolem 30-50 cm a dosahuje váhy až 5 kg. Rozpoznávacím znakem tučňáka kroužkového je bílý kroužek okolo oka.
    Hnízdiště tučňáka kroužkového se nacházejí v mořích po celém obvodu Antarktidy. Hnízdí ve velkých koloniích na pobřeží Antarktidy a ostrovech Jižní Orkneje, Jižní Shetlandy a Haswellově ostrově. Hlavní složkou potravy tučňáka kroužkového je krill, měkkýši a loví také ryby.

Tučňáci kroužkoví

Výskyt tučňáka kroužkového

   Samice tučňáka kroužkového snáší 2 vejce na jejichž vysezení se střídají oba rodiče. Po vylíhnutí mladých se v jejich krmení oba rodiče střídají.

Tučňák žlutooký

Tučňák žlutooký

   Tučňák žlutooký dorůstá délky 75 cm a dosahuje váhy 6,3 kg. Patří do druhu Megadyptes, jehož je jediným žijícím zástupce. Druhý tučňák tohoto druhu Megadyptes waitaha, objeven listopadu roku 2008, vyhynul mezi roky 1300-1500 př. n.l.
   Tučňák žlutooký loví ryby. Hnízdiště tučňáka žlutookého se nacházejí na jihovýchodě Nového zélandu a ostrovech Auckland a Campbell.
  

Výskyt tučňáka žlutookého

Tučňák bělopásý

   Tučňák bělopásý dorůstá výšky 40 cm a dosahuje váhy 1,5-2 kg. je stejně jako tučňák nejmenší "noční" tučňák. Přes den se zdržuje na moři nebo ve své noře. Od tučňáka nejmenšího se liší o něco větší velikostí a bílým lemováním okolo okrajů křídel. Další vzhled, chování i rozmnožování je s tučňákem nejmenším schodný.

 


Biology je tučňák bělopásý považován za poddruh tučňáka nejmenšího.
   ve větších počtech se vyskytuje jen na dvou místech: na Banksově poloostrově na východním pobřeží Jižního ostrova Nového Zélandu a na ostrově Motuna u východního pobřeží Severního ostrova

Tučňák nejmenší

Tučňák nejmenší

   Tučňák nejmenší dorůstá výšky 35-40 cm a dosahuje váhy 1,1-1,6 kg a je opravdu nejmenší tučňák. Tučňák nejmenší je také nazýván tzv. tučňákem "nočním". Za dne je na moři nebo ve svém podzemním hnízdě, ze kterého vychází nebo se do něj vrací až za soumraku. Samec tučňáka nejmenšího je nepatrně vetší než samička a má i větší hlavu a mohutnější zobák. Na hlavě a na zádech mívá jejich peří modravý nádech a proto se mu přezdívá tučňák modrý.

Nora tučňáka nejmenšího

   Tučňák nejmenší se živí rybami, malými hlavonožci a případně korýši. Plave rychlostí okolo 6 km/hod a pro jídlo se potápí do hloubek okolo 30 metrů, kde vydrží asi 25 sekund a ulovenou potravu polyká pod vodou. Tučňák nejmenší se dožívá v průměru 6,5 let. Hnízda si budují po zemí a v okolí hnízd je lze zahlédnout jen za soumraku nebo v noci kdy jsou na cestě na lov, nebo se vracejí do nory. Během dne ve své noře spí. Nora je vhodnou ochranou tučňáka nejmenšího proti predátorům a také proti zvýšeným teplotám, které na jižní polokouli přicházejí během léta.

Výskyt tučňáka nejmenšího

   Tučňák nejmenší obývá v době páření oblasti mírného pásu v okolí Nového Zélandu a Austrálie. Od Shoalwater Islands Marine Park vzdáleném asi 50 km od města Perthu v Západní Austrálii, přes ostrovy v průlivu Bass Strait mezi Austrálii a Tasmánii až po South Solitary Island na východním pobřeží v Novém Jižním Walesu. Na Novém Zélandu žijí na pobřežích Severního a Jižního ostrova, dále na Stewartově ostrově, Chathamských a Snaresových ostrovech,Občas se zatoulá i na jihoamerické pobřeží do Chile. Hnízdí na písčitých nebo skalnatých plážích, kde je snadný přístup do moře.




   Podle klasifikace IUCN se tučňák nejmenší řadí mezi málo dotčené druhy (Stupeň ohrožení LC), jeho populace je odhadována na 1 milion párů.

Tučňáci nejmenší při lovu

Tučňák žlutorohý

Výskyt tučňáka žlutorohého

   Tučňák žlutorohý dorůstá výšky přibližně 70 cm s rozpětím křídel 70 cm a dosahuje váhy 5 až 6 kg. Na první pohled je najpatrnější jejich zlatožlutý hřebínek, který sahá ze středu čela až po temeno hlavy a visí dolů za oči. Oči jsou přizpůsobeny spíše podvodnímu použití a proto jsou na suchu značně krátkozrací.Potravu tučňáků žlutorohých tvoří především krill jen příležitostně doplňovaný drobnými hlavonožci.
   Hlavní hnízdiště se nacházejí v polárním klimatickém pásu na skalnatých plochách ostrovů: Jižní Georgie, Crozetovy ostrovy, Kergueleny, Heardův ostrov, McDonaldovy ostrovy, Ostrov prince Edwarda a Bouvetův ostrov. Další větší kolonie se nacházejí na ostrovech Jižní Shetlandy, Jižní Orkneje a dalších ostrovech u pobřeží jižního Chile. Hnízdí také přímo na Antarktickém poloostrově.

Tučňáci žlutorozí

   Rozmnožování začíná až poté co samec postaví hnízdo, což je vlastně jen mělký ďůlek v zemi vytvořený pomocí hrabaní nohou a kruhovými pohyby břicha a označený dřívky a kamínky, jen v některých případech vystlaný blátem. Začátkem listopadu začínají samice snášet první vejce a 4 dny na to vejce druhé. Druhé vejce bývá obvykle o dost větší než vejce první, které nebývá oplodněno a je během hnízdění odstraněno z hnízda, pokud jsou náhodou vysezena obě vejce, je jedno z mláďat o poznání menší.

Tučňák žlutorohý

   Červený seznam IUCN řadí tučnáka žlutorohého mezi zranitelné druhy (Stupeň ohrožení VU), populace tučňáků žlutorohých čítá sice přibližně 9 milionů párů a je ze všech tučňáků nejpočetnější, ale jeho stavu se za minulých 36 razantně snížily.







 
  
.

Tučňák snárský

Tučňák snárský

tučňák snárský dorústá výšky 50-70 cm a dosahuje váhy 2.5-4 kg, má tváře a bradu sitě černé,. Hnízdiště tučňáka snárského se nacházejí na Novém Zélandě na skupině ostrovů na jihu Jižního ostrova s názvem Snares., kde hnízdí v koloniích čítajících 10 až 1200 hnízd.Tučňák snárský se živí převážně krily, do jeho jídelníčku patří i ryby a hlavonožci.

Výskyt tučňáka snárského

   Popolace tučňáka snárského je odhadována asi na 30 tisíc páru a podle hodnocení IUCN patří mezi zranitelné druhy ( Stupeň ohrožení VU).

Tučňák skalní

Výskyt tučňáka skalního

   Tučňák skalní dorůstá délky 55 cm a dosahuje váhy okolo 2.5 kg. Zeshora jsou modro-černí a zespoda bílý, nad zobákem mají postranách žlutou až zlatou chocholku z delších pírek, uprostřed čela mají černou chocholku která je vztyčená. Zobák tučnáků skalních je velmi mohutný a červenohnědě zabarvený. Na svou malou velikost jsou ze všech druhů tučňáků nejagresivnější, bojují téměř pořád, bojují když brání hnízda na hnízdišti, bojují o potravu. Oblíbená bojová taktika je zachytit soupeřovu hlavu pod křídlo a vyvrátit ho, bojují také svými masivními zobáky. Přes všechnu jejich bojovnost se dožívají průměrného věku 10 let. Jejich strava se skládá především z krillu, hlavonožců a korýšů.
   Hnízdí na velké většině subantarktických ostrovů u jihu Chile a Argentiny, na Ostrovech prince Edwarda, Marionově ostrově, na Crozetových ostrovech, Kergulenách, na Faklandských ostrovech, a skoro všech ostrovech jižně od Nového Zélandu.
    Za zmínku stojí i to jak  si tučňák skalní stojí při komunikaci, jejich hlasový rejstřík je velmi obsáhlý a využívají ho na všechny potřebné činnosti od dvoření se samicím, přes výhružky a nadávky soupeřům v boji, až povyjádření podřízenosti s peřím přitaženým k tělu a nahrbenou a vystrčenou hlavou, tohoto podřízeného postoje využívají i při krmení mladých.
    Hnízdiště si budují na svazích a lávových útesech a díky svým drápům jsou velmi zdatnými lezci. Nejvhodnější místo pro hnízdiště si vybírají podle toho jak dobře je chráněno před chladnými větry a zda delší čas osvětlováno slunečními paprsky.
   Tučňák skalní je i velice zdatný chodec, ze všech druhů tučňáků je nejrychlejší a i jako skokan není žádným začatečníkem, při skocích se jistí drápy a dopředu nataženou hlavou se zobákem.

Tučňák skalní

   Když se vrací na svá hnízdiště, tak samci nejprve postaví hnízdo, následuje dvoření se, tokání a páření. Samice snáší zpravidla dvě vejce, z toho první o poznání menší než druhé. Hnízdící páry se následně perou a navzájem si vejce kradou, následně však většina párů sedí na jednou, větším vejci. Při sezení na vejci se oba partneři střídají. Vejce při zahřívání zakoulejí pod záhyb z kůže. Po 36 dnech se vejce vylíhne a nastává doba péče o potomka, při které ho samec chrání a zahřívá v hnízdě a samice přináší mláděti první potravu. Mládě po jednom týdnu začíná vidět a po 3 týdnech už se honosí prachovým peřím a prolézá okolí hnízda. Mláďata se postupně shlukují do školek, kde je tento rok nehnízdící tučňáci chrání před nálety haluh a racků. V této době mladým rodiče do školky 6-12 krát denně nosí potravu. Ve věku 30dní mláďata schazují prachové peří, ve věku 50-60dní je rodiče přestávají krmit a kolem dne 70. se už mláďata vydávají do moře na lov. Tučňák skalní dosahuje úplné dospělosti kolem 4. roku věku.

Tučňák novozélandský

Výskyt tučňáka novozélandského

   Tučňák novozélandský  dosahuje výšky přibližně 60 cm a váhy 3,5kg. Jeho potravou jsou převážně hlavonožci, popřípadě korýši a ryby.  Tučňák novozélandský byl popsán roku 1945 anglickým zoologem Georgem Robertem Grayem. Poznávacím znakem tučňáka novozélandského jsou žluté proužky nad očima. Kvůli malé populaci je řazen mezi zranitelné druhy (Stupeň ohrožení VU), celková populace tučňáků novozélandských je odhadována na 2-3 tisíce párů.

Tučňák novozélendský